Holbach, PauI Henri Thiry, baron ď (1723-1789). Francouzský filosof. Holbach se narodil v Německu a studoval v Leidenu v Holandsku. Jako představitel nekompromisní formy POSITIVISMU a behaviorismu výrazně přispěl k myšlení FRANCOUZSKÉHO OSVÍCENSTVí. Měl mimořádné vědecké znalosti. Ve svých dílech v oblasti politické a morální teorie patřil k nejutopičtějším a nejpuritánštějším encyklopedistům. Prosazoval vládu mravnosti, kterou nazýval étokracie, jako alternativu ke světštějším politickým idejím MONTESQUlEAUA a VOLTAIRA.
Holbach odmítal Montesquieovo tvrzení, že ctnost mÚže být oduševňujícím principem pouze v případě republiky. Uvažovalo království, v němž by král i poddaní byli nositeli ctnosti, a navrhoval ústavní uspořádání, které by něco takového umožňovalo. Prvním prostředkem bylo vzdělání. Stát by královské prince oddělil od rodiny a od malička je cvičil v umění být králi-filosofy. Charakter poddaných by byl utvářen systémem povinných morálních příkazů dětem. Druhým prostředkem měla být cenzura. Morální tribunál by dohlížel nad správným chováním dospělých. Protipřepychové zákony by omezovaly luxus bohatých. Hazardní hry, prostituce, divadla, plesy a jiné kratochvíle by byly zakázány.
Tento reformní program má překvapivě blízko k programu Savonarolově a KALVÍNOVĚ, navzdory tomu, že Holbach sám byl nesmírně bohatý a žil značně marnotratně.
Holbach hlásal prostotu a vzdálen Voltairovu liberálnímu hedonismu přísně rozlišoval mezi štěstím a rozkoší. Argumentoval, že příroda uzpůsobila vesmír tak, že člověk, který hledá bezprostřední požitek, je potrestán, a člověk, který směřuje k vyšším cílům, odměněn. Odtnítal také DIDEROTOVO tvrzeIÚ, že ostrované z jižních moří, kteří nemají žádná sexuální tabu, jsou šťastní. Podle Holbacha byla skutečnost, že nespoutané požitky přinášejí bídu, přírodním zákonem. Všechny zákony, které navrhoval k vnucení skromnosti, proto chápal zároveň jako nástroje rozšířeIÚ opravdového štěstí.
Holbach nevěřil v rovnost a kritizoval rovnostářské myšlenky svého přítele HELVÉTIA. Zastával ovšem názor, že jediným základem pro právo na vlastnictví je práce, a navrhoval, aby vlastníci velkých statků byli nuceni zasloužit si svůj zisk prací v postavení vedoucích farem či zúrodňovatelů půdy.
Zahálku aristokracie považoval za jednu z příčin většiny zlořádů.
Když v roce 1774 nastoupil na trůn Ludvík XVI., Holbach jej vyzval, aby využil svou absolutní svrchovanost k prosazení vlády ctnosti. Je však paradoxní, že o dva roky později v parlements požadoval návrat pravomocí noblesse de robe, což znamenalo, že král by nadále neměl "absolutní svrchovanost" k prosazení jakéhokoli druhu vlády. Zdá se, že Holbach dospěl k přesvědčení, že parlements jsou jedinými institucemi ve Francii, které mohou sloužit jako obrana proti despotismu. Navzdory svým sklonům k absolutismu a snahám o prosazení ctnosti Holbach neschvaloval despotismus, jenž by znamenal zničení svobody.
Věřil, že jeho zvláštní forma absolutismu je slučitelná se skutečnou svobodou, která znamená spíše svobodu porozumět a konat to, co je třeba konat, než konat to, co člověk konat chce.
Když se Holbach manifestačně postavil na stranu noble.f.fe de robe proti králi, byl přirozeně svými kritiky obviňován, že jako příslušník pošlechtěné buržoasie dává před zásadami své filosofie přednost zájmům vlastní třídy; nikdy však nemohl být nařčen, jak byli obviňováni Montesquieu, Voltaire a Rousseau, z formulace ideologie pro třídu, k níž patřil. MC

odkazy
d'Holbach, P.: Systeme de la nature; přel. jako The System ()!Nature. Londýn 1967.
literatura
Topazio, V.W.: D'Holhach's Moml Philosophy. Ženeva: Institut et Musée Voltaire, 1956.
Wickwar, W.H.: Baron D'Holhach. Londýn: Anen & Unwin, 1935.